Autor: webadmin, vytvořeno: 21. listopad 2015.
Nedá mně to a stojím u okna v ložnici. Mám zhasnuto, takže vidět nejsem. Není to poprvé, co takto hledím vstříc další lekci, která mě nemine. Je to zvláštní a těžko popsatelný pocit, i když už ne tak intenzivní, jako zpočátku. Vyhlížet svou stále atraktivní manželku, jak se vrací od milence, vyžaduje značnou dávku submisivity. Není to pro každého.
Možná bych si měl připadat jako slaboch. Ale není to tak. Myslím si, že skutečný cuckold není slaboch. Naopak, je silný, protože nepropadá záchvatům žárlivosti, nedělá scény a trpělivě a s láskou akceptuje svou roli v takovém vztahovém trojúhelníku.
Z myšlenek mě vytrhává další auto, které míří do naší ulice. Jsou to oni. Poznám to auto hned. Už na něj mám i reflex, kdykoliv takové auto zahlédnu, projede mnou vlna silného vzrušení.
Ano, vzrušuje mě to, hlavně toho dole. Zatím jsem nenašel sílu z toho vystoupit, i když je to docela zvrhlé. Vláčí to se mnou a já se nebráním. Pořád na tom shledávám něco velmi prospěšného pro mě, jako bytost. Vysvětluji si to tak, že jsem v minulém životě musel být otrok a sluha. Musel jsem být poblíž nějaké panovačné ženy, které jsem sloužil a ona mě zkoušela, co ještě snesu. A protože jsem nechtěl být shozen do hladomorny a pomalu umírat v zimě, hladem a žízní, raději jsem trpělivě a s předstíranou oddaností plnil její deviantní úkoly. Mysl si na to zvykla a abych se nezbláznil, udělala si z toho fetiš.
Kdybych to neměl, strádal bych, to vím jistě.
Už vystupuje. Ani se s ním nerozloučila, divadlo pro sousedy. Oficiálně chodí do kursu cizího jazyka. Detaily nikoho zajímat nemusí. Navenek jsme spořádaní manželé a co si děláme doma, tomu do toho nic není. O publicitu nestojíme.
Vešla do domu. Do minuty je tady.
Ten rituál je vždy stejný. Celý den musím mít nasazený pás cudnosti, kovovou klícku z drátů. Ta velmi efektivně brání pokusům o masturbaci, když na mě přijdou návaly vzrušení z celé záležitosti. Děje se to zejména tehdy, když mně manželka během dne zavolá a říká mně, že s ním zrovna souloží a jestli jsem rád. Dává mně pak poslechnout její vzdychání i závěrečný orgasmus. Sám si ho nesmím honit, ani ztopořit. Můj pohlavní úd je její majetek. To je základní podmínka její hry. A pořád tu hru zdokonaluje.
Rychle se svlékám a poklekám v předsíni. Raději dál od dveří, aby mě někdo zvenčí nezahlédnul, až budou otevřené. Známé zvuky klíče do zámku, odemknutí a už je tady. Právě jsem si zacvaknul pouta za zády. Nesmím se jí rukama dotýkat. Klíček od pout mám v ústech, klíček od klícky má od včerejška ona. Nosí jej na řetízku, na krku.
Stojí nade mnou a usmívá se. Je to úžasný pocit, dívat se na krásnou ženu takto odspod, nahý, se spoutanýma rukama, uzamčeným penisem a celkově bezmocný a vydaný napospas. Je obutá a kdyby se rozhodla mě nakopnout do varlat, nezmohl bych se na nic.
„Jak ses měl?“ ptá se mě a bere si klíček k sobě.
„Dalo se to,“ odpovídám popravdě.
„Jsi rád, že jsem Tvoje manželka?“ pokračuje ve své hře.
„Ano, to jsem a moc,“ odpovídám a vlastně ani nelžu.
„Dneska jsem souložila s někým jiným, zajímá Tě to?“ přitvrzuje.
„A jaké to bylo?“ zajímám se.
Chvíli se odmlčí a pak úplně bez rozpaků a zasněně řekne to svoje:
„Omrdal mě tak, že se bojím, že to teď několik dní nepůjde.“
„Byl lepší, než já?“ ptám se zbytečně.
„O tom nepochybuj! Jinak bych ho nevyhledávala,“ dodává rozhodně.
Rozepíná si halenku a já se odspod dívám na překrásné tvary jejích prsou. Zbožňuji ten pohled.
„Líbím se ti?“ dál se vyptává.
„Jsi překrásná,“ mám jasno.
„Chtěl bys vidět mou ošukanou kundičku zblízka?“ hraje si, „chtěl bys mě trošku vylízat?“
„Ano, chtěl,“ odpovídám odhodlaně.
„Mám hrozně moc ráda tvůj jazyk, to, jak jsi jemný a starostlivý, moc to mám ráda,“ říká zasněně a vzrušeně.
Sundává si sukni a krátce na to i kalhotky. Vysoké boty na podpatcích si nechává. Každý muž, který má tuto úchylku ví, jaké afrodisiakum je slyšet klapání podpatků na pevné podlaze. Začíná mně z toho tvrdnout, jenže nemá kam. A toto je ten okamžik, o který se hraje. Fascinuje ji, že se mně postaví, sám od sebe, i když vím, že šukala někde jinde a bez ochrany a že se ani dnes neumývala.
„Mám v kundičce jeho sperma, trošku ho tam zůstalo, nevadí ti to?“ zase přitvrzuje.
„Nevadí,“ odpovídám tišeji. Vadí mně to, ale už dávno jsem zjistil, že umytá mně zdaleka nechutná tolik, jako když se vrátí osouložená a vystříkaná.
„Jsi skvělý cuckold, každý správný cuckold konzumuje sperma, ať už svoje, nebo milencovo,“ zbytečně mě poučuje.
Nic neříkám. Zírám na její kundičku, krásnou, oholenou a lehce nateklou.
„Ve spermatu jsou bílkoviny a testosteron, a ten ty hodně potřebuješ, víš?“ dodává.
„Buď prosím jemný, on ho má dost velkýho a tvrdýho a mrdal mě skoro dvě hodiny,“ žádá mě.
Panovačně, požitkářsky a nekompromisně mě chytá za vlasy a pomaloučku směřuje mou hlavu do svého klína. Zase přichází ten okamžik, kdy se poddávám její zvrhlosti a dělám to, co bych dělat neměl. Její moc nade mnou je absolutní a pro mě zcela opanující. Potřebuji cítit její nadvládu a být obětí jejich deviantních přání. A stejně jako ji, i mě fascinuje ta samovolná erekce.
Má nohy jen mírně od sebe, snažím se jazykem dosáhnout co nejhlouběji do těch krásných míst a ochutnat ten mix chutí.
„Mám tě moc ráda, zbožňuju tvůj jazyk. Jsi tak jemný a oddaný. Jsi ten nejlepší otrok, jakého bych kdy mohla mít,“ chválila mě a povzbuzovala.
Pomalu roztahuje nohy a jednu zvedá na botník. Lížu ji všude, kam dostanu. A vím, že zbytek má schovaný v malé lahvičce. Říkává mně, že je to vzácná tekutinka, která má tu moc vytvářet nový život. A že by byla velká škoda ji jen tak nechat odtéct bez užitku. A vždy dodává, že správný otrok a cuckold musí být touto zázračnou tekutinou neustále přikrmován. Znám ty její řeči skoro zpaměti, jen malinko je obměňuje. Chybělo by mně, kdyby to něříkala.
Ten zbytek mně dává slízat jakkoliv a kdykoliv. Někdy, když mě požitkářsky mučí, jindy před sexem, někdy do kafe. Je prostě zvrhlá.
Ještě chvíli si užívám té intenzivní a ponižující chvíle plné kontrastů, tak zvýrazňujících ty póly, jeden můj a ten druhý její. Její dominanci a plné ovládání situace, a mou submisivitu, bezpodmínečnou a trpělivě přijímající.
„Vstaň!“ vybízí mě.
Trochu namáhavě se rovnám a stojím před ní. Je mezi námi jen malý výškový rozdíl, pokud nemá podpatky. Pokud ano, je o kousek vyšší.
„Poděkuj mně, že jsi mě mohl lízat!“ rozkazuje.
„Děkuji,“ dělám, co se po mě žádá.
„Jsi skvělý cuckold, jsem s tebou moc spokojená,“ ladí se na milou partnerku.
„A co tvoje péro, netlačí tě?“ zajímá se teatrálně.
Chytá mně ho do ruky a druhou začíná hledat nejcitlivější místečka, která se protlačují mezi drátky malého, ale velmi efektivního vězení.
„Chtěl bys šukat?“ dál se vyptává.
„Chtěl, to víš že ano, jenže nemohu, a navíc, když už jsi tak pomilovaná, asi bys nechtěla,“ rezignuji předem.
Odtahuje mě kousek dál, stoupá si zády ke stolu a přitahuje si mě blíž, uvězněným pérem ke své kundičce, kterou jsem před chvílí tak poslušně čistil od semene jejího milence.
„Tak šukej!“ usmívá se a navádí si můj penis do své roztažené kundičky.
S rukama za zády a pérem v klícce tak stojím před připravenou a naladěnou manželkou a nemůžu vůbec nic. Dívám se na její pysky, jak jsou rozevřené, na její prsty, jak se snaží zasunout si můj ztopořený, ale jen těžko použitelný úd do svého lůna. Taky se dívám na její prsa, která jsou jen kousíček přede mnou. Líbí se mně to, to je fakt.
„Asi to nepůjde,“ říká zklamaně.
„Budeš si muset počkat, až ti to půjde, až ho budeš mít odemknutýho, víš?,“ vysvětluje mně to a tváří se, jako kdyby to vysvětlovala malému děcku.
Aby mě ještě víc nadráždila, dál mně prsty hladí na hraně žaludu, který je vtlačený mezi sbíhající se drátky. Až mám strach, že se přes ty dráty procedí a budu z něj mít nějakou bizardní ozdobu.
Brzy na to však prudce přepíná a chytá mě za varlata.
„Ty jsi otrok, obyčejný otrok, nic, nula, vylizovač, chudák a prase,“ vypočítává mně rázně a chladnokrevně.
„Klekni před madam!“ rozkazuje.
Klekám a vím, co přijde. Nedělá to pokaždé, ale když to chce, netroufám si odporovat. Když odporuji, nějak ji to pošramotí mysl a ona je pak až přespříliš sadistická, když mě mučí. A mně se líbí, když mě tyranizuje a směje se a baví se u toho. Má to náboj, děj a rafinovanost. Když je naštvaná, hodně to bolí a jen málokdy z toho cítím alespoň nějakou snahu mě vzrušit. Jde si jen za svým a já si pak připadám jako kus, kterému je potřeba ukázat, že když je ženská zvrhlá, předčí v krutostech i muže.
Otáčí se zády ke mně, roztahuje nohy a opírá se rukama o stůl.
„Vyčisti mě, nechce se mně do sprchy, dělej!“ pokračuje v tvrdém duchu.
„A jazyk pořádně hluboko, ať jsem čistá všude!“ dopřesňuje svou zvrhlou objednávku.
Vím přesně, co chce a nechce se mně o tom rozepisovat. Patří to k životu otroka a kdybych byl dominant, vyžadoval bych to taky. Jenže já dominant nejsem a i kdybych byl, nemám komu dominovat. Takže pokorně a oddaně směřuji svými rty a jazykem ke své Bohyni, abych jí dopřál ještě jednu pro ní neobyčejně příjemnou slast...
******
Někdy nad ránem mám dovoleno ji jemně a dlouze probouzet svým jazykem. Ležím obráceně k ní, taková jiná 69 a jemně se o ní starám. Má to moc ráda a říkává mně, že každá sebevědomá žena musí mít milence a manžela. A manžela musí mít především pro jeho oddaný jazyk.
Většinou ji to tak příjemně naladí, že mně pak podá klíček, který má na řetízku na krku. Pro mě to znamená jediné, konečně si ho uvolnit z vězení a pomaloučku nechat zaplout do té její nevěrné skulinky. Klekám si za ní a velmi jemně do ní vstupuji. Je připravená a příjemně vlhká. V tuto chvíli se role otáčí. Když není nějaká potíž, mám dovoleno ji takhle šukat třeba hodinu. Ona leží nehnutě na boku, dál jakoby spí a já si užívám její tělo. A užívám si ho dosyta. Zbožňuji ten pocit, když si užívá i palec. Úplně se to nabízí.
*******
Někdy ještě ten den, jindy až o den později přichází její hodina. Není myslitelné, aby si otrok mohl dovolit takto použít svou Madam a navíc to s tím palcem, to je překročení všech mezí. Je to hra. Nevadí, že se u toho udělá, nevadí, že je to skoro pořád stejně, je to rituál a ona má motiv. A ten potřebuje, aby měla důvod mě ztrýznit. A mučení, to ji baví snad ještě víc, než to zahýbání, soudě podle energie, kterou do toho vkládá.
A nebo to vyjde nastejno a jedno s druhým ji to přenáší do jiného světa. Někam do středověku, na nějaký hrad, kterému vládne a kde si kompenzuje špatné zprávy na svém nejbližším sluhovi. Těžko říct, skutečnost je taková, že to beru jako nedílnou součást našeho života.
Vlastně, když tak vzpomínám, od malička mě vzrušovalo vše, co mělo co do činění se svazováním, věšením a týráním všeho druhu. Jasně, fantazie je jedna věc a realita druhá. Určitě bych nechtěl krvácet, mít modřiny, popáleniny nebo cokoliv horšího. Vždy jsem ve svých fantaziích počítal s hodnou sadistkou. A takovou naštěstí mám.
Pozdě odpoledne, před samotnou exekucí, se moje Madam nakládá do vany. Párkrát se stalo, že jsem musel klečet na židli, hlavou dolů, zapřený rukama a svítit jí. Ta svíčka má tvar análního kolíku. Můj vynález. Líbí se jí to.
Pak ji musím omýt. Stojí a užívá si, jak ji mydlím, jemnou síťkou, každičký kousek jejího stále pěkného těla. Poté ji osprchuji a osuším. Říkává mně, že otrok by měl mít právo připravit si svého kata. Následuje pomoc s oblékáním do kožené podprsenky a kalhotek. Taky do bot na podpatku, do rukaviček a do kožichu. Ano, je to tak, Ten kontrast, černé kožené prádlo a bílý kožich, vysoké boty, vlasy do drdolu a jemné ruce v rukavičkách je fantastický. Do dokonalé Bohyně už chybí jen to, aby uměla posílat smrtící blesky natažením ruky. Je překrásná.
Rty a oči už si zvýrazní sama. Opouštím koupelnu a jdu do pokoje. Ve stropě mám takovou dekoraci, a v jejím rámci i skrytou hmoždinku se závitem. Již po mnohokráte tam našroubuji kladku vynesenou na pomocné tyči, ani nepotřebuji žebřík, stačí židle. Chystám kufřík s rekvizitami a zapaluji svíčky kolem. Pak už jen poklekám pod právě připravenou kladku a nahý, s hlavou až k zemi čekám na svou Madam.
Snažím se zklidnit, uvolnit a připravit na její příchod. Poslouchám zvuky kolem sebe a snažím se odhadnout, co dělá.
Už jde. To klapání těch podpatků je fakt síla. Jde pomalým, rozvážným krokem, blíží se a mně cuká v péru. Už je u mě, ale já se dívám do země, nesmím se na ní dívat, teď ne.
Obchází mě kolem dokola, jakobych byl přivlečen někde z trhu. Shlíží na mě shora a užívá si tu nadřazenost. Špičkou boty opatrně oťukává moje visící varlata. Přidává na intenzitě a různě si pohrává s mým penisem, šourkem a jakoby si chtěla i připravit cestu dovnitř mě. Držím a bezděčně mírně roztahuji nohy. Cítím obrovskou touhu chytit ji za kotníky a prosit ji, ať mě strašně moc mučí, ať nebere ohledy a ať si hlavně užije, ať se pobaví a naplno uvolní svoje zvrhlé, temné stránky ven, na svobodu. A taky mám převelikou chuť ji prosit, ať mně dál zahýbá a šuká bokem a nechává se vystříkat, a děkovat jí za to, že jí mohu být takto nablízku, žít s ní a sdílet s ní život, i když trošku jinak, než se považuje za normální. Dusím to v sobě, alepsoň prozatím. Dál to zkouší s tou špičkou boty a já držím. Nesmím uhnout, rozzuřila by se. Chce vidět mou naprostou oddanost a testuje mě. Neděláme to poprvé.
Konečně mě zezadu nechává na pokoji a přechází přede mě. Dává mně až k ústům svou botu, kterou se před chvílí pokoušela připravit si cestu pro zasunutí kolíku.
Nemusí nic říkat. Test podřízenosti a absolutní poslušnosti pokračuje. Chytám se její boty a pomalu, procítěně tu špičku čistím jazykem. Kdybych to neudělal, popadl by jí amok a hra by se ubírala jinudy. A to nechci.
Poodchází bokem a bere si první pomůcky. Sklání se ke mně a přes hlavu mně převléká víceřadý psí řetízkový obojek zapnutý jako škrťák. Chladný kov mě elektrizuje, jde o vlastní akt naprostého sebevydání se. Když neuteču teď, pak už ne. Už by to nešlo. Je to zlomový moment, od kterého už budu jen bezmocná lidská bytost. Zbožňuju ten pocit, když upravuje postavení řetězu na mém krku a pak druhý konec připne na karabinu spuštěnou na provazu z kladky pod stropem.
Není to pokaždé stejné, ale tento scénář miluju. Klidně bych si to dopřál každý týden, ale vím, že by se to přejedlo. Mnohdy se už nemůžu dočkat.
Pokračuje zasunutím dutého análního kolíku a hned na to mně podvazuje varlata. Další naprosto fantastický pocit. Říká se, že mužům se přepíná mozek mezi hlavou a penisem. A ví se, že varlata jsou nejcitlivější orgán na mužském těle. Všechno je to surová pravda. Nejcitlivější a přitom jak stvořené k týrání. A podvazování je prazáklad všeho dalšího. Citlivost a vzrušivost jde silně nahoru a stačí pár tahů a výstřik je neodvratitelný. Ví to. Jemně mně hladí penis a trošku mně ho honí. Jen chvíli. Pak jednou rukou tiskne podvázaná varlata a druhou se snaží ztopořený úd střídavě podrtit prsty a hned na to uštědřit ránu dlaní. Bolest přichází.
********
Zručně a chladnokrevně mě vytahuje do stoje. Mohu se tak dívat do jejich krásných, malováním zvýrazněných očí. Stojí proti mě, konec provazu háže za mě. Kladka je samosvorná a nepustí, dokud se neuvolní tahem jiným směrem. Jsem její.
Chytá mně moje ruce a pomalu si je směřuje na svá prsa. Smím se jí dotýkat a hladit ji, byť přes podprsenku. Užívá si to a nespěchá. Dokonce si ji na chvíli rozepne a dopřeje mně přímé dotyky. Nemůžu se jich nabažit. Musím jemně, jinak bych asi hned dostal strašnou facku. Jemně a procítěně.
„Nejsou pro tebe,“ poprvé promlouvá, „jsou pro mého milence.“
„Vím,“ odpovídám. Je to pravda.
„Ty jsi jen můj lízač, nic jinýho, zábava a otrok,“ říká s úsměvem.
Vytahuje z kapsy malou skleničku, plnou tekutiny, kterou dobře znám. Otevírá víčko, smáčí prst a otírá mně ho o rty.
„Lízač, souhlasíš?“ pokračuje.
A zase cítím tu charakteristickou chuť. Už jsem si zvykl.
"A taky moje hračka. Budu si s tebou dělat cokoliv, protože se nemůžeš bránit. Tvoje tělo je teď moje..."
Pavla, 1. kapitola
Pavla, 3. kapitola
Pokud nám budete chtít cokoliv užitečného nebo podnětného napsat, použijte prosím tuto adresu: netradicni-vztahy@centrum.cz
Pracujete často s excelem? Analyzujete tabulky s daty a potřebujete, aby se práce udělala sama? Chcete mít pořádek ve svých datech a rychle se v nich orientovat? Makra a programovací prostředí v excelu Vám umožní vše snadno, rychle a hlavně levně realizovat!